Cíle projektu jsou v podstatě velmi jednoduché a pro zapojení toho vlastně není moc potřeba. Budete totiž používat to, co už máte – vaši zkušenost z praxe a oboru, ve kterém pracujete. No a pak už stačí jen trocha ochoty se o ni se studenty podělit na osobním setkání. To podstatné, proč Den pro školu vůbec existuje, je snaha ukázat studentům a žákům zákulisí, zajímavosti a výhody jednotlivých oborů lidské činnosti a zaměstnání. Díky zkušenostem dobrovolníků si mohou žáci rozšířit své kompetence a získat lepší představu o tom, jaké dovednosti a předpoklady je třeba mít pro konkrétní pracovní uplatnění.
Já osobně jsem v projektu zapojena více jak rok. Tou dobou vznikl i můj „Profil dobrovolníka“. Úplně na začátku mě oslovil příspěvek na sociální síti Linkedin, ve kterém jsem se dozvěděla základní informace. Chtěla jsem ale vědět víc, a proto jsem začala shánět další informace na internetu a také prostřednictvím již dříve zapojených účastníků. Dnes už mám za sebou čtyři setkání se studenty na školách v Ostravě a Karviné, na kterých jsem jim představila jak obor, ve kterém pracuji (konkrétně oblast HR), tak také skupinu OKIN Group. Baví mě na tom nejen samotná možnost předávat informace a zkušenosti jiným, ale je to vlastně i takové „osobnostní cvičení“. Před každou přednáškou nebo setkáním totiž vystupuji ze své komfortní zóny a současně si sama na sobě zkouším, jak dokážu předávat informace někomu jinému. Navíc takovým způsobem, který bude pro posluchače zábavný a přínosný. Kooperace studentů nebývá sice vždycky jednoduchá, ale v takových případech má svou roli i vyučující jako moderátor. V případě hravé formy je dobré rozdělit žáky do menších skupinek, aby byli co nejvíce zapojeni. I když forma přednášky většinou závisí jak na přednášejícím samotném, tak na tématu, kterému se věnuje. Vždy záleží, na čem se domluví s učitelem. Někdo třeba může vyprávět o cestovatelských zážitcích a pak může žáky vtáhnout do děje díky zajímavým historkám, či fotografiím.
Já osobně jsem se zúčastnila předmětů, které se týkaly oblasti finanční gramotnosti nebo výběru dalšího povolání – tedy budoucnosti studentů. Probírali jsme například ukončení současné školní docházky, vstup na trh práce nebo výběr budoucího povolání. Jako součást přednášky jsem zmínila například některé projekty MŠMT, učili jsme se se žáky sepsat životopis a povídali si o zákoníku práce nebo pohovorech a výběrovém řízení jako takovém. Hráli jsme i rozvojové hry, které byly zaměřeny na sběr informací o tom, kam student směřuje a co jsou jeho silné a slabé stránky. Probírali jsme podrobněji i náborové otázky personalistů.
Zajímalo mě také to, kolik studentů má už nějaké zkušenosti s brigádou a jak vlastně právě ta jejich probíhala, a to nejen po stránce pracovní, ale třeba i po stránce pracovně-právní dokumentace.
V každém případě se dá říct, že 45-minutová výuka vlastně velmi rychle uteče a občas ani nestihnete probrat všechna připravená témata. V každém případě ale získáte od učitelů a studentů zpětnou vazbu a díky tomu víte, na co se třeba příště zaměřit, nebo co studenty nejvíce zajímá.
Do projektu se může zapojit v podstatě každý, takže pokud jste podobným nadšencem jako já, tak neváhejte a o projektu si zjistěte více. Třeba na webových stránkách, Facebooku nebo síti LinkedIn.